Stříbrné loučení na domácím turnaji
O pohár obce Lukavice, so 25.června
Naše sestava:
17/11 Tomáš Hubálek, 4/20 Radim Sklenář, 5 Kristián Paštika, 6 Filip Zedník, 7 Radim Krištof, 8 Matěj Hauf, 9 Radim Šafář, 10 Tomáš Halbrštát, 12 Ondřej Krejsa, 18 Štěpán Šantrůček
Naše zápasy:
- Lukavice - Dlouhoňovice 3 : 0
- Hauf, Šantrůček, Krejsa
- Lukavice - Tatenice 5 : 2
- Hauf 2, Paštika, Halbrštát, Šantrůček
- Lukavice - Častolovice 3 : 4
- Šantrůček 3
- Lukavice - Libchavy 0 : 0
- Lukavice - Verměřovice 8 : 6
- Halbrštát 2, Hauf 2, Šantrůček 2, Paštika, Krejsa
- Lukavice - Klášterec 2 : 1
- Krejsa 2
Hodnocení:
Druhý ročník velkého fotbalového svátku v Lukavici ovlivnilo počasí, v sobotu vládlo tropické počasí, všechny týmy to měly stejné, ale hráči to zvládli skvěle. Pro nás to bylo navíc loučení se sedmi chlapci, kteří míří do Letohradu a .... dojali jsme se....
Do turnaje jsme vstoupili aktivně, hřišti jsme vládli, Dlouhoňovice za 14 minut naši bránu neohrozili. Už tento zápas ukázal, že uvidíme velké věci. Na hřišti byl jeden tým, který táhl za jeden provaz. Spoustu šancí jsme ještě nevyužili. Ve stejném duchu jsme pokračovali ve druhém zápasu s Tatenicemi, ačkoli bylo chvíli skóre 3:2 pro nás, kluci to zvládli a v závěru už opět dominovali.
Poté nás čekal spojený tým Častolovice/Kostelec, který dobře známe. Věděli jsme, že nás čeká o hodně těžší zápas než úvodní dva. Bohužel se nám nepovedl začátek a do minuty jsme prohrávali o dva góly, kluci však hlavy nesložili. To, co předvedli ve zbylých 12-13 minutách zápasu byl top výkon! Jasný favorit celého turnaje s námi měl co dělat. Ano, soupeř byl fotbalovější, ale kluci hráli jako tým, kombinovali, jezdili. Hráli za hranou svých možností. Rozhodl ten začátek, ale toto byl přesně zápas, kdy je jedno, jaký je výsledek, kluci si vysloužili potlesk od diváků a pochvalu ode mnĕ. Byli jsme jediným týmem, který dokázal vítězi turnaje vůbec vstřelit branku. Nám se to povedlo hned třikrát.
Následující utkání s Libchavami přineslo taktickou bitvu, chyběly šance na obou stranách. Předposlední utkání turnaje s Verměřovicemi přineslo střeleckou explozi na obou stranách. My jsme byli však lepším týmem, soupeř využil toho, že jsme do branky nasadili Sklíčka a on prostě sebou štafle neměl ;)
Závěrečný zápas trošičku ovlivnilo naše chystané střídání generací, kluci se to dozvěděli těsně před zápasem a bylo to znát. Naštěstí střelecké kopačky nazul Ondra Krejsa a půl minuty před koncem mohl naším fotbalovým svatostánkem začít znít Bocelli. Samotné střídání bylo samo o sobě natolik silným zážitkem, zvýrazněné ještě o několik speciálních momentů, že bylo v některých případech nutno vytáhnout kapesníky. Jenže za to se nikdo stydět nemusel. Já osobně zvládl koukat pouze do země... A když jsem dokázal oči zvednout uviděl jsem nástup mladších pod vedením domovníka Filipa, který právě uchopil do svých paží svého a mého syna a pro mne samého se tento moment asi nesmazatelně zapsal do paměti...
Celkové druhé místo těší strašně moc, ještě více však na srdci hřálo to, jak se kluci na turnaji prezentovali. Zvládli předvést to, proč dva roky trénovali. Krom toho minutového výpadku s Častolovicemi jim nelze nic vytknout, jenom chválit a přát jim, aby chuť do tréninku a fotbalu držela dál. Neloučí se mi s nimi vůbec lehce, řekl jsem jim to v šatně a poprvé z ní tu informaci vynesu ven: tohle byl ten nejvíc tým, který jsem kdy měl. Strašně si jich vážím, že to vydrželi a progres, který udělali za pouhé dva roky je neskutečný. Tenhle tým měl charakter s velkým CH.
Za sebe bych chtěl poděkovat ještě jednomu týmu, který v sobotu předvedl také skvělý výkon. A to ten tým, který se staral o návštěvníky turnaje, hráče a další. Zvládli to všichni perfektně, ať ve výčepu, v kuchyni, u grilu, zvuk-hudba-mikrofon, sudí a další, kteří pomáhali s přípravami, úpravami a vším možným. Vysoce nastavená laťka z prvního ročníku se možná ještě posunula výše. Slova ostatních trenérů, že to byl výborný turnaj patří především těmto ´včeličkám´.
Fotbal v Lukavici si za dva roky získal uznání a respekt díky těmto dvěma týmům. A jejich členové mi budou chybět.
Děkuji
Ondra Hlaváček